čtvrtek 30. května 2013

Aréna smrti - Suzanne Collins


Název: Aréna smrti
Originální název: The Hunger Games
Autor: Suzanne Collins
Série: Hunger Games #1
Překlad: Zdík Dušek
Počet stran: 328 stran
Nakladatelství: Fragment
Vydání v ČR: 2010
Hodnocení: ★ ★ ★ ★ ★



Vítězství znamená slávu a bohatství.
Prohra znamená jistou smrt.
Hunger games začínají...
V troskách bývalé Severní Ameriky se rozkládá země Panem s nablýskaným hlavním městem Kapitolem a dvanácti okolními kraji. Kapitol jim vládne krutou a tvrdou rukou. Poslušnost si udržuje kláním Hunger games - zvrácenou televizní reality show, ve které každoročně jedna dívka a jeden chlapec z každého kraje nedobrovolně bojují o život.
Šestnáctiletá Katniss chce zachránit svou sestru, která byla vylosována, a nabídne svou účast dobrovolně. Do hry o přežití se přidávají i lidskost a láska... Dokáže přežít v divočině, když se všichni snaží o to, aby nespatřila další úsvit?

Musím uznat, že jsem dlouho váhala nad tím, zda si Hunger Games přečíst, zvláště pak potom, co jsem viděla film. Nerada čtu knihu, kterou jsem předtím viděla ve filmovém zpracování a vlastně i naopak. Někdy se ale naskytne dříve příležitost pro knihu, někdy pro film. A historie se u mě opět opakuje jako v případě Milénia. K první knize trilogie se dostávám až po zhlédnutí filmu, který si mě nějakým způsobem získal. A pak neváhám a i bez čtení anotace se vrhám na poslední dva díly. A pak jen nevěřícně kroutím hlavou nad tím, jak dlouho jsem byla schopná váhat..

Ano, jak už jsem tedy zmínila, Aréna smrtipro mě nebyla díky filmu žádným překvapením, čímž jsem prakticky přišla o většinu dechberoucích a překvapivých situací a mých přehnaných reakcí. Ale i přesto..! 

Mou obrovskou nevýhodou je, že i když film vidím před několika měsíci a myslím si, že už si vlastně vůbec nic nepamatuji, tak jakmile otevřu knihu, zjistím pravý opak. Je to na jednu stranu obrovská škoda, protože budu stále tvrdit, že kniha předčí film - vždy, všude a ve všem, takže už to čtení potom není to pravé ořechové. Ale ušetřím se zklamání v případě, že se po knize do filmu přesto pustím a zjistím, že moje představa hlavních hrdinů a onoho světa je naprosto odlišná od těch "vnucených" filmem. 

Vzpomínám si, jak jsem v průběhu minulého roku narážela prakticky na každém internetovém rohu na Gunger Games všemi vychvalovanými a opěvovanými, a vlastně jsem vůbec netoužila po tom přidat se k ostatním nadšeným čtenářům. Možná jsem se jen bála, že díky vysokému hodnocení budu mít přehnaně vysoké mínění, že budu očekávat moc a nedostanu nic. Bála jsem se zklamání a.. ono se žádné zklamání nekonalo!

Po těch několika desítkách minut, kdy jsem byla jako přikovaná k monitoru počítače a sledovala každou vteřinu té nespravedlivé bitvy na život a na smrt, jsem věděla, že si tuknihu prostě musím přečíst! Částečně mé zapálení pro koupi prvního dílu podnítilo i přečtení 15 minus, ano, té knihy, kterou skoro všude a pořád vychvaluji!, protože právě díky této knize jsem toužila po dalších reality show, po dalším boji o přežití! A jako v případě filmu, byla jsem přikovaná i k samotné knize..

A jsem ráda, že jsem nad Hunger Games nakonec nezlomila hůl a pustila se do nich. Sice pozdě, když už je mají všichni několikrát přečtené, ale přece. Obrovský čtenářský zážitek se bohužel díky poměrně přesné představě o ději nekonal, ale čtení jsem si užila. Stránky mi ubíhali před očima, děj s každým dalším otočeným listem nabíral na obrátkách a já až příliš brzo zjistila, že jsem na konci. Takže jsem se bez velkého přemýšlení pustila hned do druhého dílu.

Katniss, Peetu, s nímž jsem se jakožto s Joshem poprvé setkala ve filmu Most do země Therabithia, pokud nebudu počítat Polární expres, Hurikána, který ve filmu rozhodně nebyl takový fešák, jak se z knížky zdá, a dokonce i Haymitche, jemuž filmová podoba opravdu neskutečně sedla, jsem si na těch několika set stranách oblíbila. Vlastně i Cinna mi přišel v knize sympatičtější. A co teprve taková Cetkie, která mi byla ve filmu krajně nesympatická.

Nakonec hodnotím knihu velice slušně. Nezklamala. Překvapila. Věřím, že jí za pár měsíců s chutí znovu otevřu a ponořím se do čtení. Rozhodně ji mohu zařadit mezi knihy, ke kterým se člověk jednou, dříve či později, stejně vrátí.


recenze přenesena z mého starého blogu ze dne 30. května 2013

Žádné komentáře:

Okomentovat