Originální název: The Declaration
Autor: Gemma Malley
Série: Deklarace #1
Překlad: Milena Hordinová
Počet stran: 256 stran
Nakladatelství: Fragment
Vydání v ČR: 2013
Hodnocení: ★ ★ ★ ★
Velká Británie, rok 2140.
Život na Zemi se změnil od základů. Lidská civilizace už není ohrožena smrtelnými nemocemi, na které věda objevila léky. Nesmrtelnost však přináší i možná rizika - největším z nich je přelidnění. Proto byla přijata Deklarace - každý obyvatel může mít jen jedno dítě... Kdo zákony poruší, bude potrestán.
Patnáctiletá Anna se narodila rodičům, kteří měli dvě děti. Nyní je označována za "Přebytečnou". Jaký život ji čeká? Dokáže se vyrovnat se svým osudem vyděděnce?
Vážně už se začínám bát, kam naše existence za iks let dospěje..
Co si budeme povídat, rukou už mi prošlo několik knih zachycujících blízkou či vzdálenoubudoucnost Země a celkově lidstva, ale ani jedna zatím neměla dobrý konec. Žádná z nich prostě nebyla růžová. A tak si říkám, jestli to s námi jen všichni autoři vidí tak černě, nebo už je prostě jasné, kam to za těch mnoho let dotáhneme.
Na výsluní to asi nebude.
Nejspíš budu nakonec ráda, že se roku 2140 nedožiju. Možná..
Když jsem na tuto knihu narazila, ihned jsem věděla, že tohle si prostěmusím přečíst. Není nad posezení nad knihou s děsivou, krutou, mrazivou, nespravedlivou a až nepředstavitelně drsnou vyhlídkou na následující roky, že. Jelikož se řadím mezi čtenáře, kterým nebylo dáno číst Přebytečné v první vlně, byla jsem hodně zvědavá, jak se mi bude tento kompletně vyprodaný titul zamlouvat. Copak by vás ta tučná věta pod anotací dostatečně nenalákala?
Když vás dostane prvních pět vět,..
..nevíte, jestli máte číst nebo křičet, protože očekáváte naprostou senzaci! Já křičela naprázdno a četla, protože jsem se od prvních stran jednoduše nemohla odlepit. Můžete si snad přát lepší úvod do děje než text psaný formou deníčkovitého zápisu v ich-formě? Nemůžete, protože k téhle knize sedí první kapitola jako ulitá.
11. ledna 2140
Jmenuji se Anna.
Jmenuji se Anna a neměla bych tady být. Vůbec bych neměla existovat.
Ale existuji.
Jakmile se ponoříte trochu více do děje - do Velké Británie roku 2140 - do Grange Hall, začnete si uvědomovat, jak celý tento příběh zní naprosto šíleně. Lidstvo rozdělené na Vyvolené a Přebytečné, lék na Dlouhověkost, Deklarace jakožto opatření proti přelidnění...! A v onu chvíli, kdy se na vás začne tohle všechno sypat ze všech stran, si říkáte: "Proboha, je něco takovýho vůbec možný?!"
Země jako domov důchodců
Přesně tohle mě napadlo v průběhu čtení. A co taky vlastně jiného? Nad dětmi vítězí Dlouhověkost. Jsou považováni za přítěž a je s nimi i podle toho zacházeno. Nemají nárok na vlastní život, na nic. Jen na život v hrůze, strachu a otročině.
Ale i mezi všemi těmi sobeckými lidmi se najde pár starostlivých rodičů, kteří chtějí svoje dítě zpátky a jsou schopni pro něho udělat cokoli, i když vědí, že zadarmo to nebude.
Co se hlavní hrdinky Anny týče, nemohu tvrdit, že jsem si ji zamilovala, ale rozhodně jsem si ji na těch pár set stránkách oblíbila. Petr se mi zalíbil hned svým bojkotujícím přístupem a neoblomností. Až do poslední chvíle se nevzdal a bojoval. Ne nadarmo se říká, že naděje umírá jako poslední. Rozhodně se mi ale nezamlouvala Velká "typická záporačka" mrcha paní Pincentová, která se však své role terorizující vychovatelky s pochroumanou minulostí zhostila velmi dobře.
Celá kniha má příjemný spád a čte se úplně sama, takže se lehce necháte pohltit nepěknými osudy Přebytečných. A tak pořád a pořád čtete a nezbude nic jiného než trpělivě čekat, držet palce, přivírat oči, nadávat, nesouhlasit a těšit se na pokračování, protože se smutně dobrým a poměrně jasným otevřeným koncem se přeci nikdo z nás nespokojí.
Na další díl se opravdu hodně těším a doufám, že bude mít stejně pěknou obálku jako první díl a bude alespoň stejně tak dobrý jako díl předchozí.
Na závěr mockrát děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí knihy k recenzi!
recenze přenesena z mého starého blogu ze dne 20. května 2013
Žádné komentáře:
Okomentovat