Originální název: Flickan som lekte med elden
Autor: Stieg Larsson
Série: Milénium #2
Překlad: Azita Haidarová
Počet stran: 608 stran
Nakladatelství: Host
Vydání v ČR: 2009
Hodnocení: ★ ★ ★ ★ ★
Druhý díl trilogie Milénium odkrývá minulý a současný život Lisbeth Salanderové, tajemné punkerky a hackerky, kterou čtenáři znají již z prvního dílu. Dva novináři časopisu Milénium jsou zavražděni krátce před publikováním článku o dětské prostituci, korupci a obchodu s bílým masem. Na zbrani nalezené na místě činu se najdou otisky Salanderové a její poručník je brzy nalezen mrtvý. Policie zahájí celostátní pátrání po Salanderové, podporované mediální kampaní, ve které se vytahují na světlo skandální informace o její potenciální nebezpečnosti a problematické minulosti. Mikael Blomkvist je však přesvědčen o její nevině...
Komu se Lisbeth v prvním díle zalíbila, v tomhle si ji zamiluje!
Na rozdíl od předchozího dílu, o kterém jsem věděla informací poměrně dost - ať už ze zhlédnutého filmu, několikanásobného čtení anotace či komentářů a hodnocení čtenářů, jsem si u tohoto anotaci ani nečetla. Bez velkého přemýšlení jsem se ještě s doznívajícím nadšením v těle z prvního dílu vrhla rovnou na Dívku, která si hrála s ohněm, tudíž jsem vůbec netušila, co mám očekávat, na co se těšit a netěšit, a proč se to sakra vůbec jmenuje takhle?!
Vlastně až teď při snaze o sepsání kloudné recenze namísto nic neříkajícího, avšak přesně vystihujícího komentáře typu: "Woow!", "Tahle kniha je dokonalá!", "Musíte si jí přečíst!", "Nemám slov!" apod. jsem si teprve pořádně prohlédla obálku a až s děšením zjistila, jak jsem vlastně mohla úplně přehlédnout, že v plamenech se skrývá postava. Vůbec jsem si oné záhadné postavy nevšimla, ač mi teď, když už mám obálku doslova vykoukanou, přijde naprosto zřetelně jasná.
Chvilkové odložení knihy vyvolává abstinenční příznaky!
Ihned, jakmile jsem otevřela knihu a začetla se do prvních slov a stránek, jsem zjistila, že tahle kniha bude bomba. Neskutečně mě pohltila Lisbethina minulost. Strašně jsem se těšila na to, že se o téhle záhadné postavě z prvního dílu dozvím trochu víc. A přitom jsem po dočtení dostala mnohem více, než jsem zprvu očekávala. Všechno se tak dokonale komplikovalo, zamotávalo a já s tím. Nemohla jsem se od stránek odlepit! Opravdu. A jestli jsem to v případě některých mnou čtených knih v minulosti zmínila také jakožto dostatečné vyjádření mého nadšení, zájmu a nevím čeho všeho ještě, nebylo do dostatečné. Vyjma prvního dílu jsem nikdy nic podobného nečetla. Snad žádná kniha si mě takhle nezískala!
Když se tak zamyslím nad tím, jak bych měla knihu hodnotit, mohla bych teoreticky zkopírovat recenzi předchozího dílu, změnit název a anotaci, mrsknout to sem a bylo by vymalováno. Ano, nemám proti téhle knize žádnou výtku, můžu jen chválit, tak jako předchozí díl.
Čtete, čtete a najednou Vás jedna věta naprosto dostane/rozhodí/vyvede z míry!
Bylo to někde okolo pětisté stránky. Byla jsem tak moc ponořená do čtení, že mi stránky ubíhaly jako voda. A pak najednou to přišlo. Jako rána z čistého nebe. Jedna věta!
Jedna věta mě tak naprosto dostala, že jsem nemohla číst dál. Musela jsem onu větu číst několikrát pořád dokola, abych se přesvědčila, že opravdu vidím dobře. Vůbec jsem to nečekala. Tak strašně mě to překvapilo. Jedna věta!
A co teprv ten konec..!
A jaká byla moje bezprostředně první reakce po dočtení těch šesti set stran?
To si děláte p****?!!
Na to, že první díl skončil víceméně uzavřeným koncem, tenhle měl do toho hodně daleko. S poslední dočtenou větou si připadáte jako na trní, protože je konec a vy jste se prostě nedozvěděli, jak to dopadlo! Takže okamžitě saháte po třetím dílu a litujete, že už je poslední..
Tuhle knihu prostě nemůžete nečíst!
Pokud jste ještě nečetli tyto literární skvosty a neměli jste ještě tu čest s filmem a rozhodně plánujete jedno či druhé, doporučuji nejdříve přečíst knihu. První díl jsem nejdříve viděla zfilmovaný, až poté jsem se dostala ke knize, která se mi i tak neskutečně líbila, ale až teď, po přečtení druhého dílu, jehož filmová verze je mi neznámá, jsem konečně pochopila, co je to čtenářský zážitek.
I když musím uznat, že nemám ráda zfilmované knihy, protože vnutí čtenáři podobu hlavního hrdiny, v tomhle případě jsem za ni ráda. Jsem ráda, že si Lisbeth vybavuji jako tu, jež byla ztvárněna ve filmu, protože ona podoba se k ní neskutečně hodí. Natolik jsem se s představou takovéto Lisbeth sžila, že si vlastně ani nedokážu představit, že by vypadala jinak.
Napadá mě toho tolik, co bych chtěla napsat, že vlastně ani nemám slov!
Tak strašně se mi tenhle díl líbil. Možná dokonce o trošku víc než ten předchozí.
recenze přenesena z mého starého blogu ze dne 24. dubna 2013
Žádné komentáře:
Okomentovat