Dívka, která kopla do vosího hnízda - Stieg Larsson

Název: Dívka, která kopla do vosího hnízda
Originální název: Luftslottet som sprängdes
Autor: Stieg Larsson
Série: Milénium #3
Překlad: Azita Haidarová
Počet stran: 688 stran
Nakladatelství: Host
Vydání v ČR: 2010
Hodnocení: ★ ★ ★ ★ ★

Lisbeth Salanderová plánuje pomstu. Chce se pomstít lidem, kteří se ji pokusili zabít, a také vládním institucím, které jí téměř zničily život. Ale nebude to mít jednoduché. Poté, co ji kulka zasáhla do hlavy, leží pod přísným dohledem na jednotce intenzivní péče. Pokud se uzdraví, bude souzena za tři vraždy a jeden pokus o vraždu. Ale i v nemocnici, přestože je v kritickém stavu, musí být stále ve střehu. Je tu totiž ještě jeden pacient - Alexander Zalaščenko...
Mikael Blomkvist se rozhodne, že nenechá Lisbeth v rukou státní spravedlnosti. Lisbeth bude muset s jeho pomocí dokázat svou nevinu a také upozornit na zkorumpované politiky, kteří dopustili, aby se bezbranní lidé stali oběťmi zneužívání a násilí. Salanderová, bývalá oběť, je připravena úder vrátit.

Nejlepší z nejlepších!

Můj bože! Nevím, jak mám začít. Už je to několik dní, co jsem poslední (!) díl Milénia dočetla a stále mi kolují v hlavě myšlenky na onu knihu. Je to neskutečná, dokonalá, úchvatná, originální, zničující.. prostě úžasná kniha s velkým K a já jsem tak strašně naštvaná!

Strašně mě štve a mrzí, že nemáme možnost přečíst pokračování, které s největší pravděpodobností mělo přijít. Jsem naštvaná na to, že už nebudu moci trávit volné chvíle s Lisbeth a Mikaelem, že se nebudu moci pročítat jejich osudy, že nejspíš nebudu schopná číst jiné knihy!

Ke každé stránce jsem se musela nutit. Ne však z nudy..!

Závěrečný díl naprosto předčil má očekávání. To nejlepší na konec!

Tahle kniha vás nenechá vydechnout. Do příběhu se vrháte doslova po hlavě a při čtení si připadáte jako na tobogánu nebo na horské dráze, protože tahle kniha má spád!

Překvapilo mě, že jsem se i před velký příval informací neztrácela a s přehledem jsem se orientovala mezi mnoha postavami, které z větší části známe již z předchozích dílů. Se stoupajícím napětím se jednotlivé části prolínají s čím dál menším odstupem, odstavce se zmenšují, přibývá dramatičnosti a vy najednou zjišťujete, jak se vám nervozitou potí ruce. Nestíháte otáčet stránky a váš pohled doslova přeskakuje z jednoho listu na druhý. Nestačíte se divit, co všechno před vámi další odstavce odkrývají. Všechno se tak neskutečně zamotává, zase rozmotává a pravda pomalu a jistě vyplouvá na povrch.

Ať už v době, kdy Lisbeth ještě leží v nemocnici nebo když už je vydána na milost a nemilost u soudu, vám tahle neskutečná kniha přijde až neskutečně skutečná. Všechno působí až neuvěřitelně reálně. Nutí vás to držet palce, radovat se, nadávat. A pak už jen nevěříte vlastním očím, že tohle mohl vůbec někdo napsat.

Potřebuje někdo větší důkaz proto, aby mohl s klidem tvrdit, že tohle dílo je propracované i do nejmenších detailů?

A pak vám začne docházet, že konec se blíží. Blíží se sviňsky rychlým krokem a vy to prostě nemůžete zastavit. Najednou litujete toho, že nečtete pomaleji. Že tahle kniha není nudná. Že jste ji vůbec kdy začali číst. Že vůbec čtete!

Každé další stránky si vážíte jako lahve vody na Sahaře, protože víte, že ta další už může být poslední. Ať se modlíte sebevíc, poslední strana jednou opravdu přijde a když ta chvíle nastane, zaklapnete knihu, zíráte lidově řečeno "doblba" a snažíte se nepodlehnout panice. V hravě si přehráváte milion odehraných situací, milion ohraných tváří a máte chuť vrátit se zase na začátek..

Milénium nasadilo laťku až příliš vysoko!

Ještě než začnu shrnovat celou trilogii a vychvalovat ji až do nebes, musím se virtuálně poklonit Stiegu Larssonovi za jeho brilantní práci, protože se předvedl v plné parádě. S takovým darem pro psaní se člověk prostě musí narodit. Škoda jen, že zemřel tak brzy, takže nám nestačil předvést všechny své trumfy, co měl ještě schované v rukávech. Nesmírně si Stiega jako osobnosti vážím a po zkušenosti s Miléniem je u mě zapsán jako Pan Spisovatel.

A teď už k samotné trilogii..

Uff. Těch necelých dva tisíce stran mi nedá ještě dlouho spát. Jsem strašně ráda, že jsem si knihy pořídila, i když jsem to měla udělat možná už dříve. A teď mě hrozně mrzí, že jsem si je koupila v paperbacku. Tyhle skvosty si totiž zaslouží pořádnou vazbu, nejlépe zlatou!

V knihovničce si pro ně vyhrazuji právo na stálé parkovací místo. Nedám na ně dopustit, nenechám na ně ani sáhnout!

Možná vám bude připadat, že omílám pořád to samé dokola, ale jde snad něco jiného? Dá se něco neuvěřitelného a dokonalého popsat slovy? Ne? Ne.Tohle člověk prostě musí zažít..

A co na závěr?

Tahle kniha si zaslouží jen jedno dvě věci.

Potlesk a další spokojené a nadšené čtenáře! :-)

recenze přenesena z mého starého blogu ze dne 3. května 2013