Originální název: The Long Walk
Autor: Stephen King/Richard Bachman
Série: - - -
Překlad: David Petrů
Počet stran: 280 stran
Nakladatelství: Pavel Dobrovský - BETA
Vydání v ČR: 2012
Hodnocení: ★ ★ ★ ★ ★
Dlouhý pochod - tak se jmenuje nová soutěž pro čím dál otrlejší a náročnější diváky i soutěžící. Sto mladých chlapců se dobrovolně rozhodlo postavit se na start a vydat se společně na Dlouhý pochod.
Soutěž má prostá pravidla: nikdo se nesmí odchýlit z vytyčené trasy a nikdo se nesmí zastavit ani zpomalit chůzi pod určitou rychlost, jinak dostane napomenutí: tři napomenutí znamenají definitivní konec v soutěži.
Nezáleží na tom, kdo jde nejrychleji nebo dojde nejdál, Dlouhý pochod přežije jen jeden z nich...
"Toužíme po smrti, proto jsme tady. Proč jinak Garraty? Proč jinak?"
Pokud si dobře vzpomínám, k téhle knize jsem se dostala při čtení 15 minus, ve kterém byl Dlouhý pochod zmíněn. Právě díky knize Tomáše Zářeckého, která ve mě vyvolala zájem o knihy ve jménu reality show a boje o přežití, jsem se rozhodla si Dlouhý pochod pořídit a přečíst.
Je to vlastně moje první "Kingovka", přimhouříme-li očko nad tím, že je vlastně psaná pod pseudonymem Richard Bachman. Už po přečtení anotace musí být každému jasné, že děj knihy je poměrně jednoduchý, nekomplikovaný. Vlastně celou dobu sledujete osudy sta mladých chlapců, kteří jdou.
Ač se někomu může zdát obsah celé knihy nezáživný a neakční, na jednu stranu musím souhlasit, protože nekonečný příval informací ani vyplouvání několika spletitých situací vás v téhle knize rozhodně nečeká, neznamená to však, že těch skoro tři sta stran je nudných či ztráta času. Naopak. Překvapilo mě, že něco tak obyčejného jako je skoro nekonečný pochod dokáže člověkazaujmout a donutit se začíst.
Ještě než se začnu zaobírat hlavními hrdiny, ostatními postavami a především dějem, bych chtěla upozornit na knihu jako takovou. Jakmile jsem ji poprvé dostala do rukou, překvapilo mě její váha. Na to, že má 280 stránek je opravdu poměrně těžká. Asi jako Hvězdy nám nepřály. Tyhle dvě knihy naprosto popírají přímou úměru v tom, že čím více stránek, tím rozhodně ne větší váha.
Také mě zaujala celkový styl textu. Pro představu jsem vám vyfotila začátek deváté kapitoly. Uspořádáním textu do odstavců, velikostí písma, s poměrně dosti vynechaným místem a hlavně tedy čistě bílými, poměrně silnými stránkami mi Dlouhý pochod připomíná takové ty knihy pro děti.
Ale i přes to všechno se kniha nečte tak rychle, jak se možná na první pohled zdá.
"Varování! Varování, čtyřicet sedmičko! Třetí varování!"
Do téhle knihy se začtete poměrně snadno. Po pár stránkovém seznámením s Richardem Bachmanem vás děj zavede na start. Na místo, ze kterého během několika desítek minut všechno vypukne. Postupně se seznamujete s malým zlomkem ze všech sta účastníků, jejich rodinami i minulostí. Někteří si získají vaše sympatie, některé nestačíte ani poznat a zůstanou pro vás pouhým číslem.
"Já chci domů," promluvil tiše někdo za Garratym.
"Bože můj, jak já chci domů."
Nevím, jestli v knize narazíte na dobré okamžiky, ale těch smutných a krutých tam na vás bude čekat dost.Tohle prostě není odpočinkové čtení, ale drsné až absurdní. Budete svědky nadšení i zoufalství, radosti i zklamání, štěstí i smůly, přátelství i nenávisti, boje i odevzdanosti a hlavně života i smrti.
A výstřely z pušek vám v hlavě budou znít až příliš reálně..
Tak takhle to vypadá. Umírání.
Pokud bych mohla na závěr knihu ohodnotit pomocí porovnání Dlouhý pochod x 15 minus, v tomhle by pro mě Čech porazil Američana. Dlouhý pochod nebyl na děj příliš rozmanitý, což se jistě dalo už od začátku očekávat. Přece jen se toho za pár dní na silnici toho nestane tolik, co na "pustém" ostrově. Podmínky i možnosti účastníků byly v obou knihách výrazně odlišné. Vlastně obě knihy byly úplně jiné. Ale nemůžu si pomoct, když mám tendenci právě tyto dvě porovnávat.
Možná proto, že se v obou případech jedná o reality show, kde jen ten, co překoná všechny překážky a nástrahy, má možnost přežít a vyhrát. Ale už od začátku bylo mezi těmito knihami jedno velké ale, které je od sebe naprosto odlišovalo. V 15 minus mohli přežít všichni..
K téhle knize už nemám víc co dodat.
Rozhodně doporučuji přečíst.
recenze přenesena z mého starého blogu ze dne 8. května 2013
Žádné komentáře:
Okomentovat